Toho dne Zdena skončila v práci a připravovala se na své dítě, které se jí mělo za 2 měsíce narodit. Její manžel musel odjet na pracovní cestu do Švýcarska a ona nechtěla zůstat doma sama, a tak se rozhodla navštívit své rodiče, kteří bydleli na druhém konci republiky a ona je již pěknou řádku měsíců neviděla. Aby zabila dvě mouchy jednou ranou, domluvila si, jelikož to měla při cestě, návštěvu u své nejlepší kamarádky z gymplu. Měly si za ta léta opravdu co říct, a tak se zdržela trochu déle, než měla původně v plánu. Její kamarádka jí nabídla, že může u ní přespat a vyjet až druhý den ráno, ale Zdena trvala na tom, že to hravě zvládne. Do západu slunce nechybělo daleko a Zdena právě sjela z dálnice a přes několik vesnic se napojila na odlehlou lesní silnici vedoucí až k domu jejích rodičů. Byla to nekonečná dlouhá rovina, kam jen oko dohlédne, nikde žádný dům nebo usedlost, jen hluboké lesy a kopce. Za celou dobu nepotkala jedno jediné auto nebo chodce, a tak cesta celkem příjemně a snadno utíkala, což se jí hodilo, jelikož její řidičské dovednosti nebyly nějak zvlášť dobré.
"Neboj, za chvíli jsme tam." A pohladila své narostlé břicho. Byla asi tak v půli cesty, když z ničeho nic začal klesat výkon motoru, až za nedlouho úplně vypnul. Stihla ještě zabočit na krajnici, než auto několikrát škublo a zastavilo se. Několikrát se pokoušela nastartovat, ale motor neměl žádnou snahu chytit. "To snad není možný." A praštila rukou do volantu. Co se týkalo diagnostikování poruchy byla na tom ještě hůř než se samotným řízením, a tak sáhla do kabelky pro mobil. Pohled na displej ji opět šokoval - žádný signál - vzteky bouchla dveřmi a chystala se dojít k nejbližšímu obydlí pro pomoc. "Nový auto, to teda koukám, zlatá Felície, ale pán musel mít Audi a tady to mám!" nadávala sama pro sebe a zamykala dveře. Docela jasná letní obloha se začala najednou rychle zatahovat a celou šíři vozovky zakryl temný stín doprovázený zvukem nějakého větráku. Zdena pohlédla k obloze a vyvalila oči. "Co to sakra je?" Asi 20 metrů nad hlavou se rozpínala nějaká věc vypadající jako černý mrak točící se dokola a roztahující se široko do stran až se úplně setmělo a ani paprsky zapadajícího slunce tuto clonu neprosvítily. Bez jediného pohnutí sledovala tento zvláštní úkaz. V tom mraku se začala pomalu tvořit trhlina, skrze niž dopadaly paprsky zvláštního oslňujícího světla přímo na Zdenu. Ten žár byl tak silný, že si musela rukama zakrývat obličej, hlavně oči. Puklina nabyla kulatého tvaru a paprsky vytvořily kužel osvěcující Zdenu i s autem. Párkrát se z té trhliny lehce zablýsklo se trhlina rychle zacelila a sebou vcucla i to nepříjemné světlo. "Co to pane bože bylo?" Znejistěla. V ten moment se trhlina znovu tentokrát velmi rychle otevřela a vyletěl z ni barevný blesk, který srazil Zdenu k zemi. Otevřela oči. Ležela v nějaké místnosti úplně nahá a třmeny připoutaná k chladné ocelové sedačce vypadající jako gynekologické křeslo. Celá ta místnost byla válcového tvaru, stěny měly šedou až skoro stříbrnou barvu a po celém stropě byly ve zvláštních tvarech usazené světelné panely. Začala sebou škubat a snažila se vyprostit. Čím víc se ale snažila, tím víc se třmeny utahovaly, až jí udělaly na rukou a na nohou zarudlé otisky. Po chvilce snažení to vzdala a začala beznadějí plakat. Po celé místnosti se začal rozléhat šum podobný rozladěnému radiu, který se stále zvětšoval. Na druhém konci místnosti se začala rýsovat ve vzduchu vlnící se rosolovitá hmota, která se rozdělila na dvě půlky a z každé z nich se začaly modelovat siluety, až se proměnily na dvě asi dva a půl metru vysoké bytosti kráčející ke křeslu. Bylo to jako ve zlém snu. Vypadaly jako kostra povlečená kůží bez masa a svalů. Jejich kůže měla hladký hnědý odstín a na hrudi měly zrzavé flíčky. Zdena s nevěřícím výrazem pohlédla do jejich velkých vystouplých zelených očí, jejichž víčka nebyla svisle, ale mrkala vodorovně v nepravidelných intervalech. Začala strachy a hrůzou křičet. "Kdo jste? Co mi chcete?" Ten jeden k ni přistoupil blíž a položil svoji dlaň na které byli jen 3 prsty na její čelo. Pocítila mírné teplo na celé hlavě a za několik sekund jí tělem projíždělo příjemné mrazení, které ji zcela uklidnilo a měla pocit, jakoby se vznášela a lehce se ji motala hlava. Ta bytost začala sjíždět prsty po jejím těle a zastavila se až na břichu. Několika krouživými pohyby jej jemně pomačkala a promasírovala. Otočila hlavu na svého druha, který jen stál a sledoval celý akt a zdálo se, jako by se ho na něco ptala. Ten druhý mu cosi odpověděl a odešel pryč. Jejich řeč připomínala jen jakési pištění. Poslední co spatřila bylo to, jak ten co odešel se zase vrací a v rukou drží ocelový podnos s nějakými nástroji. Ten druhý ji mezi tím hladil spánky až ji hlavou projel omračující pulz. Zdena sebou trhla a probudila se. Seděla ve svém autě na kraji silnice. Rukou setřela pot z čela hluboce vydechla. "Byl to jen sen…" A na tváři se ji objevil úsměv. Otočila klíčkem a auto na poprvé chytlo. Cestou ji ale přepadla obrovská žízeň a tak zastavila na první čerpací stanici. "Jednu Poděbradku, prosím." A vypila ještě u kasy na ex půl láhve. "Vy jste ale musela mít žízeň." začal s ní laškovat mladý pumpař. "To víte, piji teď za dva." "Jo to znám, taky budu táta." Zdena se náhle zarazila a chytla se za břicho. "Je vám něco slečno?" "Já nevím, ale asi mi praskla plodová voda." "Posaďte se, zavolám záchranku…moment." A začal vytáčet číslo.
Cestou do porodnice
Zdena ležela na lehátku a měla obrovské bolesti. Doktor se ji snažil uklidnit. "Už tam skoro budeme zhluboka dýchejte." "Máte častý kontrakce, obávám se, že to do nemocnice nestihneme." "To je jedno, hlavně mě už zbavte té bolesti!!!" "Fajn jdeme na to, až řeknu, tak zatlačíte, hlavně pravidelně dýchat!" "Teď!" "Auuu bože!" "Tlačte, už to bude!" "To bolí!" "Už leze! Teď pořádně zatlačte a je venku!" "Aáááááá!" Zatímco se Zdena zmítala v bolestech a s posledních sil tlačila, doktor s nechápavým pohledem pozoroval její rozkrok, z kterého na něho doslova vylétl chuchvalec slizu a hned za ním se ven vymrštila krvavá hnědá ručička se třemi prsty a pevným stiskem ho uchopila pod krkem...
Cestou do porodnice
Zdena ležela na lehátku a měla obrovské bolesti. Doktor se ji snažil uklidnit. "Už tam skoro budeme zhluboka dýchejte." "Máte častý kontrakce, obávám se, že to do nemocnice nestihneme." "To je jedno, hlavně mě už zbavte té bolesti!!!" "Fajn jdeme na to, až řeknu, tak zatlačíte, hlavně pravidelně dýchat!" "Teď!" "Auuu bože!" "Tlačte, už to bude!" "To bolí!" "Už leze! Teď pořádně zatlačte a je venku!" "Aáááááá!" Zatímco se Zdena zmítala v bolestech a s posledních sil tlačila, doktor s nechápavým pohledem pozoroval její rozkrok, z kterého na něho doslova vylétl chuchvalec slizu a hned za ním se ven vymrštila krvavá hnědá ručička se třemi prsty a pevným stiskem ho uchopila pod krkem...


Sáňkovat? tak to je dobrý xD..skvělej nápad